Ve chvíli, kdy se lidé dostanou do nepříjemné situace nebo zažívají konflikt, napadne je řešit věc právně. Žijeme v právním státě a díky tomu se můžeme spolehnout na určitý standard zacházení. V takovém okamžiku se na mě klienti obracejí. Neměli by ale mít slepou důvěru v právo, spíše takzvanou informovanou důvěru.

Právo totiž není dokonalé a má své limity, stejně jako je má i lidské konání. Součástí mé práce je proto probrat s klientem zejména praktickou stránku fungování práva a také různé přístupy k řešení jeho situace. Mluvíme proto spolu o výkladu právních norem včetně jeho nejednotnosti, o chybějících normách, o aktuální a stále se vyvíjející soudní judikatuře, o podstatě dokazování u soudu (bez důkazů nelze mít u soudu pravdu), o délce soudního řízení, o obvyklé spokojenosti klientů se soudním řešením, o právní vymahatelnosti vysouzených nároků, o nákladech soudního řízení a především o jeho šancích na úspěch.

Diskutujeme o podstatě a dopadech různých možností řešení.  Nabízí se cesta autoritativní v podobě soudního nebo rozhodčího řízení, nebo mimosoudní, která zahrnuje vyjednávání, právo spolupráce, mediaci apod. Tomu potom odpovídají nástroje, které s klientem zvolíme ke zvládnutí situace.

Moje práce pro mě obvykle nepředstavuje sepsání předžalobní upomínky nebo žaloby po krátkém telefonátu s klientem, kdy mi sdělí, že mu někdo dluží a že to chce okamžitě zaplatit. Svou práci vnímám mnohem kreativněji a osobněji. Příběh klienta a jeho skutečné potřeby jsou zásadní pro dobré řešení.

Způsob zacházení s klientem i s protistranou přitom ovlivní jejich vnímání spravedlnosti, a tedy i jejich spokojenost s hledáním a nalezením řešení. Proto preferuji také nenásilnou komunikaci a naslouchání. Pro klienta totiž bývá obtížné se ve své situaci zorientovat nejen právně, ale i emočně.